Až mě všichni naserou (00:00)

Všichni se tu chovaj jak když je smyslů zbaví
Je to prostě obraz jatek krvavých
Všichni mají pistole a střílejí po sobě
Kdyby měli děla kurva to by byla mela

Stalinovy varhany už ze zbrojnice jedou
Pandury a tanky už se taky vezou
Rakety a granáty, pancerfausty miny
Ze všech tady zbydou jen krvavý stíny

A až mě všichni naserou
Sejmu je všechny sekerou
A jejich ksichty rozstřílim
Vůbec to všechno kurva popílim

Všichni se tu chovaj jak když je smyslů zbaví
Je to prostě obraz jatek krvavých
Hektolitry krve po chodnících těčou
A stovky mrtvej do hrobů se vlečou

A už mě všichni nasrali
Použil jsem tedy sekyry
Hlavy jsem těm šmejdům usekal
Zbyla tu po mě pěkná paseka
Když jsem to všechno pomlátil
Tak jsem se tiše vytratil
A abych svý stopy zahladil
Kompletně jsem to tam vypálil

Básníci doby (00:00)

Už nechci dál mučedníka ze sebe dělat
K tý pozemský chátře dál ruce zvedat
Už nechci dál bejt jako první co je ved
A na špatnou cestu do pekel je sved
Tak se dívám lehce z hůry od bran atlasu
Jestli dojdou vědění a poznají spásu
Básníci doby jež v před v zástupech jdou
A nesou si (dál) svou hlavu stále vztyčenou

Starý a zdrcený vráskami pokrytý
V očích jen strach a šedivý vlas
Vzpomínky minulý ty přehlídky krutosti
Do výrazu tváří se promítnou zas
Z bezzedných zřítelnic pohledy prázdný
Životy vyhaslý jak jen jsou bezcenný
Chtěli zpívat s anděli teď vyjí s vlky
Nejsou v tom sami já jsem tam taky

Černej den (00:00)

Podivná imprese prostor a čas
Vytváří fiktivní pozemskej ráj
Smyslnost bytí, myšlenek pár
Rozměry skutečný ti obrazem daj
Cítíš to jinak, uvnitř jsi sám
Koukáš a nechápeš už vůbec nic
Už jenom zbývá pár prašivých chvil
Nečekals nikdy,že jich bude víc

V černej den skutek měníš
Pár křídel mění se v prach
O citech k sobě už dávno nevíš
Tak sis to užil no ale řekni,
tak řekni co bude dál

Cítíš to jinak,uvnitř jsi sám
Koukáš a nechápeš už vůbec nic
Smyslnost bytí,myšlenek pár
Nečekals nikdy, že jich bude víc
Podivná imprese prostor a čas
Vytváří fiktivní pozemskej ráj
Smyslnost bytí, myšlenek pár
Rozměry skutečný ti obrazem daj

Zoufalá (00:00)

Kolíbka nářků bezcitně se houpá
Na svoje slova jen ty jsi skoupá
Neříkáš nic o tom co se v tobě děje
A s hrůzou tušíš jak druhý já se uvnitř směje

Jsi posedlá svojí touhou znáš jen sebe pouhou
Do svýho já se často noříš
Kýčovitý slova zášti si často říkáváš
Zarejváš vztek do země a hoříš

Nesnesitelnej ten pocit mozek rozkládá
Všechno krásný co bylo v tobě uvadá
Bezmocnost a vztek,dotek mrazivej
Zoufalá jseš bezradná tak se podívej

Už nechceš trpět o smrti přemítáš
Cestu do pekel vydlážděnou skutky máš
Ukončit tu bolest je jedinej tvůj cíl
Stejně když už víš,že zbejvá jen pár chvil

Já neubráním se (00:00)

Něco se stalo je to síla
všude kolem divnej pach
jsem ve velkym divnym městě
samá špína samej prach
Po těle mi nějak mrazí
dostávám velkej strach
nedovolám se tu nikam
už to bude,bude tak

Já neubráním se,jsem tu sám
duše křičí už pojď, tak pojď už pryč
rozcuchaný šedý stíny
kreslí na zdi divnej tvar
kde jsem se tu asi vzal
co uvádí mou krev ve var

Lidu prázdný město stínů
s úsvitem se probouzí
iluze klamných smyslů
mně už dlouho provází

Uvnitř sebe mám trochu síly
křik už se dere ven
já nechci v žádný chvíli
padnout na tuhle zem

Já neubráním se, jsem tu sám….

Zlej sen už rozplynul se
na šachovnici času jeden tah
vidím sebe odněkud shora
a už nemám žádnej strach

Prošel jsi peklem (00:00)

Když v pekle mrazí ďábel skrývá svou tvář
Volný jsou vrazi,necítíš zášť
Když tušíš jejich dech,vše nahání strach
Když z nožů kape krev
Pak padlej anděl křídly máv

Prošel jsi peklem hodně znáš
Krvavý ruce schováváš
Utrpení ,vůbec žádnej cit
A hlavně žádnou víru už nechceš mít

Když mírný úsměv tě zdobí ve tváři
Pak dílo zkázy se opět podaří
Když tikot hodin tvůj čas odbije
Něco tě posílí a potom zabije

Sraženej dole (00:00)

Lehkej dotek mírnej cval
když z dálky zamával
Černý křídla zašumí
a ty ztrácíš svý vědomý

když padlej anděl zatnul dráp
a z duší zbyl už jenom cár
co by bylo nebejt jich
než zaplatit za každej hřích

Ať sraženej dole sevřenej bolestí
Raduješ se z cizího neštěstí
Míříš přesně tam k nejčernějším obavám
A do země se propadáš

Strnulej pohled a strach ve tváři
Když nekonečný světlo v dálce zazáří
Když z očí slzy kanou a dech se jen krátí
Tak se blíží konec, ty vidíš všechny svatý

Tak vejdi (00:00)

Jsem jeden z mnoha
Jehož myšlenky vždy vedou k cíli
Jsem jeden z mnoha
Komu nikdy nedocházej síly
Já nejsem ten
Co svůj žal v slzách utápí
Já nejsem ten
Jehož slova vždy činům předchází

Tak ti říkám vejdi
Jsou tu samí šmejdi
Snad se jich nebudeš bát
Už mám pocit jasnej
Že jsi vlastně stejnej
Tak co se s tím budeš srát

Teď už jsi mezi svejma
Pocit viny nerad smejváš
Tak vítej,já zvu tě dál
Je to tady drsná parta
Tahle zlá divná chátra
Prostě spolek par excellanc

To smrt jsem já (00:00)

Vy jenž posedlí mocí
Já vám zkrátit život mám
Duším tmavých nocí
Rozsudek smrti dám
Sprovodit ze světa chtíče
Vše co jen náznak má
Ubohejch cár životů
Já teď vezmu vám

Prokletý životy a bolest kdo by chtěl
Spojit se speklem tu drzost kde kdo měl
Ztrestat vás všechny toť jedinej můj cíl
Není čas čekat ani trochu dýl

To smrt jsem já

Prokletej život a bolest to jsi chtěl
Spojit se s peklem tu drzost tu jsi měl
Ztrestám vás všechny,život já vezmu vám
Rozsudek smrti tak vykoná

Prokletí zrádců (00:00)

Mají zběsilost v srdci
Jsou jako draví ptáci
Celý velký hejna,mračna
Kroužej nad sebou
Krev v žilách tuhne
Strach už se živí sám
Když zlo ze tmy se rodí
Tak přichází novej pán

Když se zlej rodí sen
Přemýšlí jak z toho ven
Setřást věčný prokletí
Ať minulostí proletí
Zaslepený mocí
Kroky maj těžký
To břímě svědomí
Není lehký

Prokletí zrádců
V obrazech se ztrácí
Ve válce jsou všichni
Ať beránci či vlci

Svý hříchy táhnou
Jako kouli z oceli
Zbývá jen bezmocnost
a jsou ztraceni
k budoucnosti rychle vstříc
už nechtěj toho víc
bez starosti jediný
ať už kurva slunce zazář

Tempus Fugit (00:00)

Ta krátká lidská pouť
Světem od zrození
Chtěli by se zbavit pout
Nedojdou však k spasení
Já jsem jejich král
Nejsou žádní vyvolení
Je jich mnoho co nechápou
A co se neskloní

Jen já jsem věčnej
Jsem čas co plyne
Vše co se mnou zrodí mnou taky hyne
Jsem věčnej poutník co všechno provází
Jenom pouhá myšlenka a už ze mne mrazí

Bylo jich mnoho
Chtěli pošlapat můj dar
Vidim ty co se neskloní
Pak přichází jen zmar
Lámou pečeť na rtech slávy
Do temna se propadaj
Vše co jsem jim stvořil
Jedním tahem prohrávaj

Jdu za svou vírou (00:00)

Já jdu za svou vírou
Jenž osud předurčil mi
A ukázal směr
Já nezlomen pýchou
Teď stojím nad propastí
Na jejímž dně jsem ležet měl

Jsou činy z kterých mrazí
A myšlenkoví vrazi
Se tady toulaj
Věčnou samotou
A ze zla tvořící se
Podstatou nemění se
S dobrem ve věčném boji
Propadaj se temnotou

Jen já jdu za svou vírou
Jenž osud předurčil mi
A ukázal směr
Já jsem tady dál
I když jsem mrtev dávno býti měl

Ta touha po věčnosti
Pochází z bezvědomosti
Bez víry bez iluzí
Obklopený prázdnotou

Na věci nemění se
I když teď pokoří se
Do hlubin padá
S konečnou jistotou

Zatracenej (00:00)

Jemnej prach v ovzduší
Pár svíček hořících
Nikdo z nás netuší
Kam vedou kroky mý
Strach už mi hrdlo svírá
Zbývá mi jenom víra
Dožít se zítřka
Pozdravit novej den

Stavěl jsem všude chrámy
Nesmrtelným chtěl jsem se stát
Za pár řádků krve svý
Musim ale něco dát
Upsal jsem duši ďáblu
Když padlej anděl křídlem máv
Pochopil jsem brzy,že roztáhne černej háv

Jsem navždy ztracenej
Krvavý ruce zvedám výš
Má duše je v plamenech
Chtěl bych rozbít ,rozbít tuhle mříž
Proč takhle s osudem
Jsem si pohrál vzpupně sám
Se smrtelným přeludem
Odevzdávám všechno co mám

Jemnej prach v ovzduší
Pár svíček hořících
Už zbejvá jenom
Pozdravit soudnej den
Stavěl jsem všude chrámy
Nesmrtelným chtěl jsem se stát
Za pár řádků krve svý
Musim ale něco dát

Upsal jsem duši ďáblu
Když padlej anděl křídlem máv
Pochopil jsem brzy,že roztáhne černej háv
Jsem navždy ztracenej
Krvavý ruce zvedám výš
Má duše je v plamenech
Už nedokážu rozbít mříž